Arcadira.eu - Online rezervace hotelů v Praze

Výběr jazyka:

Nacházíte se zde: Úvodní strana > Turistické informace > Pražské památky > Týnský chrám

Týnský chrám

Nejbližší hotely

Nejbližší památky

Týnský chrám

Kostel Matky Boží před Týnem (lidově Týnský chrám), (někdy též nesprávně uváděn jako kostel Panny Marie před Týnem) se nachází na Starém Městě pražském v blízkosti Staroměstského náměstí. Jeho dnešní stavba pochází ze 14. století a patří mezi nejvýznamnější pražské kostely.

Historie

Na tomto místě stával už v 11. století románský kostelík, který byl nahrazen v druhé polovině 13. století raně gotickou stavbou, v níž mj. kázal Konrád Waldhauser – kritik církevních mravů. Teprve v polovině 14. století byla zahájena novostavba vrcholně gotického kostela, který se stal hlavním staroměstským kostelem. Jeho architekturu ovlivnily mistři z pražské katedrální huti Matyáše z Arrasu a zejména Petra Parléře. Na druhého jmenovaného ukazují kružby oken hlavní lodi a zejména okno západního průčelí o výšce 28 m. Dále v našem prostředí nebývale velkolepě sochařsky zpracovaný severní portál i sedile v závěrech bočních lodí. Ty odkazují svou ikonografií do okruhu krále Václava IV., který mohl být spojen s touto vynikající kamenickou prací, neboť kostel mohl osobně navštěvovat. Novostavba se mohla začít částečně užívat v osmdesátých letech 14. století. Před vypuknutím husitských bouří byly zřejmě hotovy samotné lodě, není jisté zda byla hlavní loď zaklenuta. Stavba ovšem postrádala západní štít, krov a obě věže.

Týnský kostel byl v husitských dobách ovládnut skupinou Husových přívrženců a od r. 1427 zde byl farářem volený husitský (utrakvistický) biskup Jan Rokycana, který byl v kostele u sakristie také pohřben. Stal se tak na dvě století významným utrakvistckým centrem u něhož dočasně sídlila tzv. dolní konzistoř. Po husitských válkách měla být stavba dokončena a zastřešena, ale dřevo na krov mělo být místo toho použito na stavbu šibenic pro Roháče z Dubé a jeho 50 druhů, popravených císařem Zikmundem po dobytí poslední husitské bašty hradu Sion. Krov tak měl být dokončen až o 20 let později.

Za Jiřího z Poděbrad, zvoleného králem na nedaleké Staroměstské radnici, který nechal později v chrámu pohřbít své srdce vedle hrobu Jana Rokycany, se pokračovalo ve stavbě – byl postaven štít hlavní lodi a severní věž. V nice štítu byla umístěna jeho socha jakožto „husitského krále“ a nad ní pak obrovský pozlacený kalich, jako symbol přijímání pod obojí. Králova socha byla nahrazena r. 1626 postavou Madony od Kašpara Bechtelera. Jižní věž byla dokončena až roku 1511 za vlády Vladislava Jagellonského. Obě věže se pak tyčí do výšky 80 metrů.

Po Bílé hoře připadl kostel opět katolické straně. Z chrámu byly odstraněny nejen symboly utrakvismu, ale také ostatky některých jejích představitelů. Tak zanikl mimo jiné hrob Jana Rokycany. Roku 1679 kostel postihl požár. Hlavní loď a presbytář pak byly mírně sníženy a zaklenuty barokní valenou klenbou. V roce 1819 zachvátil požár severní věž. Její obnova proběhla v první polovině 19. století, kdy došlo k doplnění zničeného krovu (podle jižní věže, kde se původní krov dochoval) i části západního štítu. Během úprav v puristickém duchu v druhé polovině 19. století byla odstrněna omítka, která pokrývala část fasády. Kostel tak dostal nepůvodní vzhled opukového kamene, který známe dnes.

V roce 1933 byl ke kostelu jako filiální připojen kostel sv. Havla, v roce 2009 potom kostel sv. Haštala, spojený s Týnem dočasně již v době pobělohorské. Do farního obvodu náleží také kostel kostel sv. Jakuba, který má ovšem vlastní duchovní správu. Ve druhé polovině 20. století byl týnský kostel proslulý dlouholetým působením faráře Jiřího Reinsberga (1946–1993). Byl v Čechách jedním z prvních míst zavádění jak liturgické reformy Pia XII. v 50. letech, tak pokoncilních reforem a překladů liturgických textů. Kolem farnosti se shromáždila specifická skupina křesťanů a na rozdíl od mnoha jiných církevních aktivit tuto společnost v centru Prahy komunistický režim toleroval. Od 70. let 20. do počátku 21. století prošel také kostel celkovou obnovou.

Popis

Jedná se o gotickou trojlodní baziliku s dvojicí věží v západním průčelí trojchórovým řešením východního závěru a převážně barokním mobiliářem.

Stavba

Výrazně vertikální, bazilikálně uspořádaný trojlodní gotický kostel, je vybavený na západě dvojicí gotických věží. Na východě je kostel ukončen krátkým presbytářem o jednom obdélném poli, polygonálně uzavřen čtyřmi stranami osmiúhelníka. Boční lodě jsou ukončeny nehlubokými polygonálními kaplemi o pěti stranách osmiúhelníka. Boční lodě jsou zaklenuty pěti poli křížové žebrové klenky na téměř čtvercovém půdorysu, ke kterým se pojí ještě po jedné křížové žebrové klenbě v podvěží. Hlavní loď i presbytář je pak zaklenuta šesti obdélnými, šířkově uspořádanými poli stlačené valené raně barokní klenby s trojúhelnými výsečemi. Boční lodě si zachovaly původní gotickou žebrovou klenbu. Kostel je osvětlený řadou převýšených, hrotitě ukončených gotických oken vybavených kamennými kružbami.

Kostel je přístupný čtyřmi gotickými portály. Osově umístěným západním a dvěma portály, prolomenými v úrovni druhého pole na severní a jižní straně. Severní portál s reliéfem zobrazujícím Kristovy pašije je přitom mimořádně pozoruhodným, velice bohatě sochařsky pojednaným dílem a řadí se tak k nejvýznamnějším památkám gotického sochařství u nás. Dvojice věží je zakončena bohatě zdobenými převýšenými pozdněgotickými osmibokými helmicemi, které jsou doplněny ochozem, čtveřicí nárožních vížek a ještě navíc pročleněny zhruba v polovině své výšky další čtveřicí vysazených ozdobných vížek. Mezi věžemi je sevřen bohatě zdobený, řadou fiál vrcholící gotický štít obsahující barokní reliéf Madony.

Vybavení

Mobiliář kostela je převážně barokní. Z původního vybavení kostela se dochovla cínová křtitelnice z roku 1414, nejstarší a největší v Praze a kamenná kazatelna. Středověká jsou i velmi cenná díla od tzv. Mistra Týnské kalvárie z počátku 15. století: Týnská madona a sousoší Kalvárie v závěru severní lodi. Ze středověku se dochoval pozdně gotický kamenný baldachýn snad od Matěje Rejska z roku 1493, který původně kryl hrobku biskupa Augustina Luciána z Mirandoly. Později byl pod ním umístěn oltář malířského cechu se Škrétovým obrazem svatého Lukáše malujícího Madonu (dnes MHMP), nahrazený v 19. století současným téhož námětu. Z období středověku, renesance i baroka se zde také dochoval mimořádně zajímavý soubor tesaných a reliéfně pojednaných náhrobníků, mj. náhrobník astronoma Tychona Braheho, který je umístěn u prvního jižního pilíře hlavní lodi. Barokní součástí mobiliáře jsou mimořádně cenné varhany od Jana J. Mundta z roku 1670-1673 (jde o nejstarší dochované varhany v Praze). V kostele se dochovala řada raně barokních oltářů. Mezi ně patří především oltář hlavní z roku 1649 s obrazem Nanebevzetí Panny Marie od Karla Škréty a řada dalších oltářů bočních.

Zdroj: Wiki

Fotografie

Týnský chrámTýnský chrám

Mapa

Sdílet

© 2008-2014 Pragap Tour, s r.o. (Arcadira) | Všechna práva vyhrazena | Obchodní podmínky | Redesign & Reprogrammed by Jaroslav Salivar